Na co se připravit vol. 2 – Lidé

Jak jsem psala ve svém článku Na co se připravit, Angličané a jejich osobnost si zaslouží svůj vlastní článek.

How are you?

Angličané se moc rádi ptají, jak se máte i když je to vůbec, ale vůbec (jakože vůbec) nezajímá. A toto se nevztahuje jen na lidi, které znáte. Můžete si jít koupit sváču do supermarketu a pokladní se vás zeptá, jak se máte. Představte si, že by se vám tohle stalo v ČR, kde vás pokladní málokdy i pozdraví, asi byste koukali (já teda rozhodně jo).

Tady vám ukážu, jak taková normální interakce mezi Brity vypadá:

Cashier: „Hello, how are you?“

Brit: „Hi, I’m great, thank you, how are you?“

[Konec]

Další věc, co Britové rádi říkají místo „How are you“ je „You alright (mate)?“ Je to v podstatě jiná verze ‚how are you‘, akorát v jiném znění. Já jsem si zezačátku myslela, že se mě na to ptali, protože jsem vypadala naštvaně/nemocně, ale po pár týdnech mi došlo, že se jedná o ‚how are you‘, akorát v jiném podání.

Mate & cheers

Pokud jste dude, rozhodně vás někdo dříve nebo později osloví ‚mate‘, v Londýně kolikrát i ‚bruv‘, a ‚luv‘ pokud jste dudette. Právě jsem si představila, jaké by to bylo, kdyby mi v Praze v Tescu pokladní řekla lásko. Haha.

Další věc, kterou Angličané říkají je ‚cheers‘, a to nejen když si cinkají skleničkami. Tady v Anglii to znamená ‚thank you‘ a často to uslyšíte ve spojení s osloveními, která jsem zmínila v předchozím odstavci – pokud za svůj pobyt ani jednou neuslyšíte „cheers mate“, ujistěte se, že jste opravdu v Anglii.

Pozor na rasistické vtípky (!)

Pokud jste vyrostli ve správné čecháčské rodině jako já, černý nebo stereotypní humor vám bude velice blízký. Zkuste se těmto džoukům ale vyvarovat, především v přítomnosti Angličanů a dvakrát tak v přítomnosti Angličanů, kteří vypadají, že by je to pohoršilo.

Až se s lidmi seznámíte trošku víc a budete lepší kamarádi, zjistíte, že (ve většině případech) je to ani neuráží, jen říkají, že je to uráží, protože si myslí, že by měli říkat, že je to uráží. Jojo.

Note: Anglie je velice kulturní země, která má obyvatele od Asie po jižní Afriku. Až si s někým popovídáte, zjistíte, že najdete poněkud velké rozdíly mezi českou kulturou a kulturami jinými. Například, jednou jsem požádala svoji kamarádku z Ruska, aby mě vyfotila. Když jsem stála před objektivem, řekla mi, že jsem krásná jako čarodějnice. Přiznám se, docela mě to urazilo, ale ona mě ujistila, že u nich jsou čarodějnice typicky krásné. Sice zlé, ale krásné, s čímž dokážu žít.

There are more than two genders

Nevím, jak to teď vypadá v ČR, ale aspoň před svým odjezdem jsem nikdy nepotkala transgender ženu/muže. V Anglii máme jak transgenders, tak gender-fluids, kteří se neidentifikují jako ani jedno pohlaví, a chtějí, abyste o nich mluvili jako o ‚they‘ (místo he nebo she). Pokud se rozhodnete bydlet v Brightonu jako já, rozhodně se na tuto realitu připravte.

Storytime: Během svého fresher’s weeku jsem šla navštívit informační stánek, kde mimo jiné měli i odznáčky, na kterých bylo napsáno „My pronoun is […]“. Jelikož mi v tu chvíli nedošlo, oč se jedná, zeptala jsem se, na co jsou. Slečna mi odpověděla, že odznáčky mají pomoci tomu, aby vás ostatní oslovovali správným zájmenem. Takže pokud se cítíte jako ‚he‘, ale technicky jste ‚she‘, lidé by vás měli oslovovat jako ‚he‘. A hádejte kdo se začal smát. Don’t make the same mistakes I did.

Ve vlastním zájmu bych vám radila, abyste se o tomto s nikým nehádali, Angličané jsou spousta věcí, ale především politically correct. Můžou si myslet to samé, co vy, ale řeknou vám opak, aby to náhodou někoho neurazilo.

Facebook je out

Nevím, jestli je to jen tím, že už jsem stará, a nebo se opravdu jedná o kulturní rozdíl, ale Facebook tady už nikoho nezajímá. Tady je příklad konverzace s mým šéfem, majitelem kavárny, kterou jsme měli o Facebooku:

Boss: *Makes a nice pattern on a coffee*

Me: „That’s a really nice one, you should make an instagram account and post it there for publicity.“

Boss: „I do have instagram, do you not follow me?“

Me: „I don’t use instagram.“

Boss: „WHAT? What do you use then?“

Me: „Mostly Facebook.“

Boss: „Haha, Facebook is for old people.“

Mind you, je asi o 20 let starší než já…

Takže poučení: s Facebookem daleko nedojdete, pokud chcete zapadnout, pořiďte si Snapchat (ten je nejpopulárnější), Instagram, nebo Whatsapp.

Let’s get smashed, innit 🎉🎉🎉

Jedno, co mají Angličané společného s Čechy, je picí kultura. Akorát že pro nás to znamená pivečko v hospůdce, abychom si mohli kultivovat náš pivní pupíček, kdežto pro ně to znamená skončit v nemocnici s otravou alkoholem 2-3x týdně. A nesmím zapomenout na drogy. Poprvé, co jsem viděla někoho užívat kokain, bylo tady v Anglii – a pak že Angličané nemají kulturu. Zatímco u nás je normální chodit do klubu (skoro) každý pátek – nebo tak to aspoň bylo za mých mladých let, Angličané jsou schopni chodit i 4x týdně.

Peer pressure bude rozhodně silný, především během Fresher’s weeku. Na anglických univerzitách ale mají skvělou věc, která se nazývá ‚societies‘ nebo v češtině ‚spolky‘ a povětšinou jich je něco málo přes 400, záleží na velikosti univerzity. Takže pokud byste si místo night out raději povídali s ostatními v Harry Potter society o tom, že Hermiona měla vlastně skončit s Harrym a ne s Ronem, jen do toho.

Měla jsem jednu spolubydlící, která chodila do klubů několikrát týdně (původně jsem chtěla napsat „kalit“, ale the cringe is too strong), která mi říkala, že má sice partičku lidí, se kterými chodí do klubů, ale že když jsou střízliví, nemají si co říct, což mi přijde naprosto krásné. A thing to consider, kdyby místo toho chodila do Harry Potter society, kámoše by si určitě našla *wink wink*.

Make it rain 💸

V Anglii je velice populární konzumní kultura. Slyšela jsem historky o lidech, kterým je 35 let, žijí s rodiči, ale mají to nejnovější BMW. A takhle to tady chodí. Angličanům hodně záleží na tom, jak je vidí ostatní, i když si ve skutečnosti nemůžou ani dovolit pronájem vlastního bytu. Angličané proto hodně nakupují nejnovější trendy, takže se připravte, že každý den uvidíte nejméně 10 lidí s AirPody. V těch horších případech potkáte někoho, kdo raději vyhodí špinavé nádobí, místo toho, aby ho umyl. Ano, stalo se.

Sense of humo(u)r

Možná je to jen můj osobní názor, ale smysl pro humor Angličanů je něco velice zvláštního. Je to jako kdybyste mluvili s dítětem, které se rozesměje pokaždé, když řeknete slovo ‚prd‘. Jinak to popsat nejde, uvidíte sami, až dorazíte.

(Samozřejmě nepočítáme Mistra Beana, tady na blogu ho máme velice rádi.)

To byly ty největší kulturní rozdíly mezi Čechy a Angličany. Doufám, že po přečtení tohoto článku budete lépe připraveni.

Jako vždy, komentáře či dotazy uvítám s otevřenou náručí, tak se mě nebojte. Pac a pusu.